Marie Magdalena: Biblická postava

Vystupuje i v některých apokryfech a v řadě křesťanských církví je uctívána jako svatá. Některými je považována za evangelistu či dokonce manželku Ježíše.

Svatá Marie Magdalena
Osobní údaje
Datum narození	1. století
Místo narození	Magdala
Datum úmrtí	1. století
Místo úmrtí	Efez
Povolání	caregiver a teoložka
Svatořečení
Svátek	22. července
Uctívána církvemi	římskokatolická církev, řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem, pravoslavná církev, anglikánská církev, luteráni, starokatolická církev
Patronka	prostitutek, holičů
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dříve se vyslovovalo Majdalena, od toho odvozena moravská Majolenka, což je hezká a zdravá dívka; lidově Máří Magdalena, domácky Majda, v kalendáři je také Magda. Z Magdaleny patrně odvozeny Lenka a Alena.

 

 

 

 

 

 

 

 

Nový zákon

V evangeliích se vyskytuje několik osob se jménem Maria, mezi nimi také Marie Magdalská, tj. „pocházející z Magdaly“ (město na břehu Genezaretského jezera). V Lukášově evangeliu se uvádí už během Ježíšova veřejného působení jako jedna z žen „které chodily s Ježíšem a jeho učedníky“ a z níž Ježíš předtím „vyhnal sedm démonů“. Celkem na osmi místech se zmiňuje její jméno v souvislosti s Ježíšovou smrtí, pohřbem a zmrtvýchvstáním. Delší souvislý úsek, v němž hraje významnou roli, je příběh prázdného hrobu a jejího setkání se vzkříšeným Ježíšem v Janově evangeliu.

Podle všech evangelií stála pod křížem se dvěma dalšími ženami (Pannou Marií a Marií Kleofášovou) a byla přítomna jeho smrti i pohřbu.

V Matoušově evangeliu šla v neděli Máří Magdaléna spolu s dalšími ženami k Ježíšově hrobu, aby pomazaly jeho mrtvé tělo, ale tam se jim zjevil anděl, který jim pověděl, že tu Ježíš není, vstal z mrtvých. Šly se ještě podívat, kde spočíval, potom se vydaly na cestu zpátky, poněvadž jim anděl řekl pokyn, aby o všem informovaly učedníky. Cestou od hrobu potkaly vzkříšeného Ježíše a hovořily s ním.

Marek o Máří Magdaléně hovoří jen krátce. Ženy přicházely již časně z rána. Kámen od hrobu byl odvalen. Vešly a zjistily, že Ježíš je vzkříšen. Anděl jim řekl, ať jdou a o všem zpraví apoštoly, ale ženy se bály. Ježíš se ale jako první zjevil Máří Magdaléně, osmělila se a řekla učedníkům o jeho zmrtvýchvstání, ale oni jí nevěřili.

Podle Lukášova evangelia byla Magdalena oddanou a stálou Ježíšovou průvodkyní, která ho poslouchala a podporovala. Den po sobotě, když šla s dalšími dvěma ženami jeho mrtvé tělo pomazat, jeho hrob nalezly prázdný, podaly o tom první zprávu apoštolům.

Podle Janova evangelia šla ke hrobu Magdalena sama, přiběhla k apoštolům se zprávou o prázdném hrobě. S Petrem a Janem pak zřejmě běželi k prázdnému hrobu a oba apoštolové se vrátili do města. Marie zůstala před hrobem a setkala se s Ježíšem, kterého zprvu nepoznala. Když se jí dal poznat, vykřikla aramejsky Rabbuni! (Mistře), ale Ježíš ji varoval, aby se ho nedotýkala (lat. noli me tangere) a všechno oznámila apoštolům.. Tím biblické zprávy o Marii Magdalské končí.

Apokryfy

Marie Magdalská hraje významnou roli v několika gnostických spisech ze 3.–4. století. Jejich zlomky byly známy už dříve z citátů raně křesťanských spisovatelů, téměř úplné texty v koptštině se našly po roce 1945 v Nag Hammadi v horním Egyptě. Ve spise Pistis Sofia (Víra – Moudrost) vypráví Magdalena apoštolům, co jí ve snu řekl Ježíš, ale Petr a Ondřej to odmítnou. Také tzv. „Mariiny otázky“ a „Evangelium Mariino“ vztahuje Petr Pokorný i E. Hennecke k Marii Magdalské.

Legendy

O dalším životě Marie Magdalské vypravují již jen legendy, které ji zejména od doby Řehoře Velikého pravděpodobně spojují se dvěma dalšími ženami z evangelií, totiž s Marií, sestrou Lazarovou, a s ženou-hříšnicí (což bylo běžné označení pro prostitutku), která Ježíšovi umyla nohy u stolu ve farizeově domě a u níž evangelium neuvádí jméno (L 7, 36-50 (Kral, ČEP)). Tyto tři ženy, které na Východě rozlišovali, byly v západní tradici považovány za tutéž osobu - a to mylně, protože Janovo evangelium je rozlišuje.

Podle jedné z legend odešla Marie hlásat křesťanství do dalekých zemí a měst. Navštívila také Řím, kde se slovy „Kristus vstal z mrtvých“ podala císaři Tiberiovi červené vajíčko. V čase pronásledování křesťanů měla být se svým bratrem Lazarem a sestrou Martou (šlo o jinou-další Marii) na lodi bez vesel zahnána na volné moře. Na ní doplula do Francie a tam také hlásala evangelium. Podle jiné legendy žila jako poustevnice v jeskyni asi 35 kilometrů východně od Aix-en-Provence, kde kolem poloviny 1. století zemřela. Jejím atributem se stala lebka, symbol pouště a lidské pomíjivosti. Díky pověstem vznikla ve Francii dvě poutní místa: Vézelay a Saint-Maximin-la-Sainte-Baume. Podle řeckého podání přišla Marie Magdaléna do Efezu (v dnešním Turecku), kde pomáhala sv. apoštolu Janovi a tam také zemřela (nejvíce pravděpodobná verze).

Ikonografie

Krásná žena s dlouhými rozpuštěnými vlasy, spoře oblečená nebo poloodhalená, se šperky a zrcadlem jako atributy své marnivosti; jindy zcela zahalená do dlouhých vlasů, plačící, sedící v jeskyni ve slaměném rouchu jako kajícnice před křížem a lebkou; na kalvárii klečící u paty kříže, nebo stojící za Pannou Marií, často plačící; při zjevení Krista klečí a natahuje k němu ruku; účastní se Kristova snímání z kříže, oplakávání i pohřbu, nese dózu s mastí, ze které potírá Ježíšovy nohy, nebo drží Ježíše za nohy; při svém Nanebevzetí se modlí a její tělo nesou andělé, drží-li přitom nimbus s hlavou Krista, nazývá se Christofora. V legendárním cyklu bývá vyobrazen poustevník Zosima, nesoucí Magdaléně do jeskyně plášť; v párovém vyobrazení Magdaléna bývá protějškem sv. Jana Křtitele; někdy je zaměňována za Marii Egyptskou - svatou poustevnici z egyptské pouště, rovněž zahalenou do vlasů.

světové umění

• Matthias Grünewald: Isenheimský oltář v Colmaru (Marie Magdalena u nohou Ježíše).
• Giotto di Bondone: cyklus fresek ze života světice; kolem 1320; kaple Marie Magdalény v dolní bazilice v Assisi
• Donatello: Socha kajícnice s tváří stařeny, Opera dell Duomo, Florencie
• Lucas Cranach starší: Marie Magdaléna jako hříšnice před Kristem (Kolín, Muzeum Wallrafa Richartze).
• Antonio Canova: Socha klečící Marie Magdalény; mramor
• Antonio Allegri da Correggio, El Greco, Fra Angelico, Guido Reni, Honoré Daumier, José de Ribera, Caravaggio, Tizian; socha Giovanni Bandini.

české umění

• Alessandro Magnasco: Kající Marie Magdaléna, olejomalba na plátně; Národní galerie v Praze
• Aegidius Sadeler podle Hanse von Aaachen: Svatá rodina s Marií Magdalénou adorující Ježíška; mědirytina, kolem 1605
• Petr Brandl: Kající Marie Magdaléna v jeskyni, Mníšek pod Brdy
• Petr Brandl: Úmrtí Marie Magdalény, olejomalba na plátně; Frankfurt nad Mohanem, Kaiserdom.
• Matyáš Bernard Braun: Socha Marie Magdalény, ležící v jeskyni; pískovec Kuks
• Josef Mánes: Anděl podává Marii Magdaléně věnec slávy; nezvěstný obraz z majetku rodiny Ballabene;
• Milan Kuzica: Marie Magdalena, reliéfní busta, soukromá sbírka

Svátek svaté Marie Magdaleny slaví katolická církev 22. července.

Poutní místa ve světě:

• Kostel sv. Marie Magdalény v Jeruzalémě, Izrael; (pravoslavný)
• Magdala (Izrael) - vesnice při městě Migdal v Galileji; (Izrael), archeologické vykopávky starověké synagogy, základy domnělého rodného domku Marie Magdalény
• Vézelay, hrob; Francie
• Marseille, Francie
• Saint-Maximin-la-Sainte-Baume, Francie

Chrámy v Česku:

• Seznam: Kostel svaté Máří Magdaleny, Kaple svaté Máří Magdaleny

Patrocinia

• řeholní řád magdalenitek
• prostitutky, kajícnice a svedené ženy
• holiči a kadeřníci (Marie Magdaléna podle legendy svými vlasy omyla nohy Ježíše Krista). Pověry: O jejím svátku se doporučovalo stříhat vlasy zvláště těm, kteří chtěli ještě delší. V den svátku se nemělo koupat, protože by koupajícího stáhly pod vodu její dlouhé vlasy. Neuzavíraly se sňatky – sňatek uzavřený v tento den přinášel smůlu.

•  
  Giotto: Poustevník Zosima dává Magdaléně plášť; Assisi
•  
  Giotto: Vzkříšení Lazara; Magdaléna stojí za Kristem; Assisi
•  
  Giotto: Noli me tangere; Assisi
•  
  Giotto: Marie Magdaléna cestuje do Marseille; Assisi
•  
  Alexandr Ivanov: Noli me tangere (Zjevení Krista Marii Magdaleně)

Reference

Literatura

• H. Haag et al., Bibellexikon. Einsiedeln: Benziger 1968
• E. Hennecke, Neutestamentliche Apokryphen I. Berlin: EVA 1970
• Petr Pokorný, Píseň o perle. Praha: Vyšehrad 1986
• SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 
• LCI: Lexikon der christlichen Ikonographie, svazek 7, ed. Wolfgang Brauenfels. Herder Basel-Freiburg-Rom-Wien 1992, s. 515-539

Související články

• Magdaleniny prádelny
• Magdalena
• Magdaléna
• Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Magdalena na Wiki Commons
•   Dílo A porta inferi/Šla duše moje ve Wikizdrojích