Marcel Azzola

červenec">10. července 1927 Paříž – 21. ledna 2019 Villennes-sur-Seine) byl francouzský akordeonista a bandoneonista.

Marcel Azzola
Základní informace
Rodné jméno	Marcel Jean Azzola
Narození	10. července 1927 20. pařížský obvod
Úmrtí	21. ledna 2019 (ve věku 91 let) Poissy
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Povolání	hudebník a jazzový hudebník
Nástroje	akordeon
Vydavatelé	Black & Blue
Ocenění	komandér Řádu umění a literatury
Web	www.marcelazzola.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se ve 20. pařížském obvodu v rodině pocházející z lombardského městečka Pradalunga, která do Francie uprchla před Mussolinim. Jeho otec pracoval na stavbě a ve volném čase vedl mandolínový soubor. Azzolovy děti se věnovaly hudbě od raného dětství a Marcel již v jedenácti letech vystupoval jako profesionální akordeonista. Hrál v kavárnách a barech, ale také se věnoval angažovanému umění s orchestrem listu L'Humanité. Pod vlivem osobností jako Attilio Bonhommi, Médard Ferrero nebo Geo Daly zařadil do svého repertoáru také jazz a klasickou hudbu a vyvrátil tak pověst akordeonu jako nástroje vhodného pouze pro taneční zábavy.

V roce 1949 vydal svoji první desku se skladbou „Mademoiselle de Paris“ a v roce 1954 mu byla udělena Velká cena Crosovy akademie. Stal se učitelem hudby na Conservatoire à rayonnement départemental Paris-Saclay a zasloužil se o zavedení výuky hry na akordeon jako studijního oboru na Conservatoire national supérieur de musique et de danse de Paris. Byl také sběratelem historických hudebních nástrojů. Doprovázel Édith Piaf v písni „Sous le ciel de Paris“, Jacquese Brela v písni „Vesoul“ a Stana Getze v písni „Mort D'un Pourri“. Nahrál hudbu pro filmy Můj strýček, Jeden hot a druhý čehý a The Great Rock 'n' Roll Swindle. Spolupracoval s Tootsem Thielemansem, Antonellem Salisem, Georgesem Arvanitasem, Patrice Caratinim a Stéphane Grappellim. Na festivalu Midem v Cannes si zahrál i s Yehudi Menuhinem. Často vystupoval s klavíristkou Linou Bossattiovou, která se po předčasné smrti Azzolovy manželky stala také jeho životní partnerkou. Vydal knihu vzpomínek nazvanou Chauffe Marcel. V roce 2007 mu byl udělen Řád umění a literatury.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Marcel Azzola na Wiki Commons
• Oficiální stránky