Juliana Jirousová: česká malířka

září">17. září 1943 Stará Říše – 25. srpna 2023) byla česká výtvarnice, disidentka v době komunistického režimu a signatářka Charty 77. Je nositelkou osvědčení za odboj a odpor proti komunismu.

Juliana Jirousová
Rodné jméno	Juliana Stritzková
Narození	17. září 1943 Stará Říše Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí	25. srpna 2023 (ve věku 79 let) Prostřední Vydří
Místo pohřbení	hřbitov ve Staré Říši
Povolání	malířka a výtvarnice
Rodiče	Otto Maria Stritzko a Marie Florianová Stritzková
Manžel(ka)	Ivan Martin Jirous (od 1976)
Děti	Františka Jirousová Marta Veselá Jirousová
Významná díla	Dopis Juliany Jirousové I. M. Jirousovi, 10. září 1974
Ocenění	účastník odboje a odporu proti komunismu
Webová stránka	www.juliana-jirousova.cz
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodiči Juliany Jirousové byli akademický malíř Otto Stritzko a výtvarnice Marie rozená Florianová, dcera vydavatele, katolického myslitele a literáta Josefa Floriana. Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Telči (1961) Julianě nedoporučili dálší studium, protože pocházela z katolické hluboce věřící rodiny. Původně chtěla studovat návrhářství nábytku, proto pracovala asi rok jako prodavačka v obchodě s nábytkem v Praze. Na nějaký čas se pak vrátila domů a začala malovat obrazy, přestože předtím o tom vůbec nepřemýšlela a spíš jí vadilo, že všichni v rodině se věnovali malování. Zdrojem inspirace se pro ni staly byzantské emaily – malby ikon. Zpočátku se je pokoušela kopírovat, ale postupem času začala tvořit vlastní obrazy, inspirované stylem byzantských emailů. V roce 1963 strávila měsíc ve Vídni, kde její otec vystavoval v galerii Ernsta Fuchse. Během svého pobytu se seznámila s tvorbou umělců z okruhu Wiener Schule (Vídeňská škola). Tito malíři ovlivnili její tvůrčí proces a umělecký styl.

V roce 1964 odešla pracovat do psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě, kde působila jako arteterapeutka. Tam se přihlásila jako dobrovolnice do experimentu českých psychiatrů s LSD. Některé své halucinogenní zkušenosti pak ztvárnila ve svých obrazech. V roce 1966 pracovala krátce v Praze jako sanitární sestra v psychiatrickém ústavu v Bohnicích, ale brzy se vrátila zpátky domů, kde se za podpory otce intenzivně věnovala malování. Její práce se objevily na výstavě Svazu výtvarných umělců v Jihlavě, přestože nebyla jeho členkou.

V roce 1968 mohla vstoupit do Svazu českých výtvarných umělců. Roku 1968 měla v Praze spolu s Evou Lamrovou první větší výstavu, ta však byla po třech dnech uzavřena kvůli invazi vojsk Varšavské smlouvy. Ruská okupace ukončila také Julianinu malířskou dráhu. Živila se jako poštovní doručovatelka a vychovatelka v ústavu pro děti s poruchami sluchu.

V roce 1976 si vzala básníka a teoretika umění Ivana Martina Jirouse (1944–2011), s nímž se poznala roku 1972. Jirous patřil k předním disidentům a byl v době komunismu za své názory často vězněn, jako politický vězeň si celkem odseděl přes 8 let. Jejich korespondence z doby věznění vyšla knižně pod názvem Ahoj můj miláčku (2015). Juliana Jirousová, která spolu se svým manželem podepsala Chartu 77, se musela sama starat o rodinu a zároveň podporovat manžela ve vazbě. Společně mají dcery Františku (narozena 1980) a Martu (1981). Františka se stala spisovatelkou a archivářkou, Marta je malířka a básnířka. Po pádu komunistického režimu se manželství rozpadlo, ale Jirous rodinu často navštěvoval. Juliana se soustředila hlavně na výchovu obou dcer a teprve kolem poloviny 90. let se začala znovu věnovat výtvarnému umění, přešla od olejomalby ke kresbě a malovala hlavně obrazy světců.

V roce 2001 navázala spolupráci s keramičkou Marií Lamperovou a společně vyráběly keramické dlaždice s obrazy svatých, které pak byly rozmístěny v kapličkách na orlickém panství knížete Karla Schwarzenberga. V březnu 2005 měla výstavu v rakouském Kautzenu, v listopadu 2012 v Praze v Libri prohibiti a v roce 2013 vystavovala v Hustopečích u Brna.

Zemřela 25. srpna 2023 ve věku 79 let. Byla pohřbena ve Staré Říši v rodinném hrobě.

Literatura

• Karlík, V.: "Ateliéry 2018/LIII. Juliana Jirousová", Revolver Revue 33, 2018, č. 111, str. 167–178

Reference

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Juliana Jirousová na Wiki Commons

• Juliana Jirousová v informačním systému abART
• Osobní stránky Juliany Jirousové
• Vernisáž výstavy Juliany Jirousové 2012