Divadlo hraje od dětství, po studiu Pražské konzervatoře začínal hrát v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Zde se potkal se svojí budoucí manželkou herečkou Miluší Šplechtovou. K nejlepším inscenacím tohoto období patří např. Čechovovy Tři sestry (baron Tuzenbach) v překladu Leoše Suchařípy nebo Porubjakova Goldoniáda v režii Ivana Rajmonta a Crommelynckova Vášeň jako led v režii Jana Grossmana. V letech 1984–1990 byl členem pražského Realistického divadla, poté působil v Divadle Na zábradlí a pravidelně hostoval v několika dalších pražských divadlech, např. v Divadle v Řeznické, v Národním divadle a dalších.
Za komunistického režimu v roce 1977 podepsal tzv. Antichartu odsuzující prohlášení Charty 77. Před sametovou revolucí v roce 1989 podepsal dvě petice za propuštění Václava Havla z Ruzyňské věznice a prohlášení Několik vět z června 1989.[zdroj?] Kvůli těmto podpisům byl v září 1989 vyslýchán na Stb v Bartolomějské ulici. Čtyřhodinový výslech popsal a text byl uveřejněn na podzim 1989 v samizdatových Lidových novinách. (LN, ročník II, č. 11/1989)
V roce 2004 založil Divadlo Na Jezerce; o dva roky dříve Divadelní společnost Jana Hrušínského.
Od února 2017 píše eseje pro magazín Sabiny Slonkové Neovlivní.cz, poskytl několik větších rozhovorů např. Jiřímu Kubíkovi či Martinu Veselovskému a Filipu Horkému.
Se svým bratrem Rudolfem ml. měl dlouho napjaté vztahy kvůli sporu o dědictví po otci Rudolfu Hrušínském, ale usmířili se.
Názory a postoje
Jan Hrušínský často vyjadřuje svoje postoje k současnému dění, například:
V dubnu 2014 v reakci na anexi Krymu podepsal výzvu Sobotkově vládě, která požadovala tvrdší postup vůči Rusku a potrestání všech příslušníků ruské menšiny v Čechách, kteří měli ruské občanství, konkrétně „okamžité zastavení vydávání víz občanům Ruské federace, zrušení možnosti obdržení dvojího občanství pro občany Ruské federace od 1. ledna 2015, zmrazení kont ruských občanů v ČR s cílem prověřit legálnost těchto vkladů, zastavení vstupu ruského byznysu a kapitálu do ČR“. Podle Hrušínského „ve světě zrovna mají převahu Chamberlainové a jemu podobní zachránci míru.“
V rozporu se svým postojem vůči Rusům v Česku podepsal Jan Hrušínský v roce 2017 petici proti „xenofobii a lhostejnosti“ s názvem Češi pomáhají, kterou byla česká vláda vyzvána, aby se zavázala přijmout 1500 uprchlíků z Blízkého východu a Afriky.
V rozhovoru pro Aktuálně.cz z listopadu 2018 na dotaz, zda neškodí svému divadlu tím, že odrazuje diváky, kteří jsou příznivci prezidenta Miloše Zemana, premiéra Andreje Babiše nebo Tomia Okamury, prohlásil: „Do divadel chodí v České republice asi pět procent obyvatelstva. A předpokládám, a teď se nechci nikoho dotknout, že mají určitou úroveň danou vzděláním nebo rodinnou výchovou. Nemyslím, že právě ti jsou většinově z elektorátu Miloše Zemana.“ Hrušínský kritizoval bývalého prezidenta Václava Klause, protože „jezdí do Německa podporovat“ protiimigrační stranu Alternativa pro Německo, která má podle Hrušínského „blízko k neonacismu“, a jeho syna Václava Klause mladšího, který zpochybňuje českou účast ve válce v Afghánistánu a „pomáhá si lživými argumenty“.
Rusy označil za mistry lživé propagandy nesoucí odpovědnost, kromě mnoha jiných věcí, také za zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem a za vystoupení Británie z EU. Prohlásil, že díky jejich údajné vazbě na Zemana, Babiše, Okamuru a české komunisty mají, podle jeho názoru, blízko k ovládnutí Česka. Označil „zemanovce“ za „skoro Rusy“ a napsal, že čeští odpůrci imigrace naloží s muslimy, uprchlíky ze Sýrie a malými syrskými sirotky stejně jako němečtí nacisté s Židy za protektorátu.
Dne 10. března 2020 reagovala vláda ČR na pandemii covidu-19 v Česku zákazem akcí s více než 100 lidmi. Hrušínský z pozice ředitele soukromého Divadla Na Jezerce, které muselo až do odvolání zrušit představení, vyjádřil ostré nesouhlasné stanovisko s takto plošně koncipovaným zákazem a nákazu covid-19 označil za onemocnění s „příznaky lehké chřipky“, kterým se nakazilo v Česku jen málo lidí. Po silné kritice ze strany kolegů i veřejnosti se za svá slova později omluvil.
FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN978-80-7277-332-9. S. 444–446.
Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN80-901103-0-4. S. 316.
Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN80-902586-9-7. S. 223.
Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN978-80-7360-796-8. S. 248.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN80-7185-245-7. S. 525.
Marie Valtrová. Divadlo s rodokmenem - Divadlo Na Jezerce / vydalo nakladatelství Brána, 2010.
Marie Valtrová. Kronika rodu Hrušínských / vydal Odeon, 1994, druhé, rozšířené vydání Brána, 2012.
Nikola Hrkľová, Jan Hrušínský, Jan Balcar. RUDOLF HRUŠÍNSKÝ - 100 ROZMARNÝCH LÉT / vydalo Divadlo Na Jezerce, 2020
This article uses material from the Wikipedia Čeština article Jan Hrušínský, which is released under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 license ("CC BY-SA 3.0"); additional terms may apply (view authors). Text je dostupný pod CC BY-SA 4.0, pokud není uvedeno jinak. Images, videos and audio are available under their respective licenses. ®Wikipedia is a registered trademark of the Wiki Foundation, Inc. Wiki Čeština (DUHOCTRUNGQUOC.VN) is an independent company and has no affiliation with Wiki Foundation.