Inerciální Navigace: Průběžně určovaná změna pozice

Osa rotujícího setrvačníku gyroskopu zachovává svoji orientaci vůči inerciální souřadné soustavě, i pokud je gyroskop uzavřen uvnitř pohybujícího se tělesa. Měřením sil vznikajících při pohybu na ložiscích gyroskopů je možné určit změnu polohy tělesa, aniž by k tomu bylo potřeba jakékoli interakce s hmotným okolím. Starší inerciální systémy používaly pro montáž k vozidlu tzv. inerciální platformu a termíny jsou někdy považovány za synonyma.

Inerciální snímače jsou často doplněny barometrickým výškoměrem a někdy magnetickými snímači (magnetometr) a/nebo zařízeními pro měření rychlosti. Inerciální navigace vyžaduje vyžadují stabilní a přesné hodiny pro výpočet změny pozice. Inerciální navigace jsou používány na mobilních robotech a na vozidlech, jako jsou lodě, letadla, ponorky, řízené střely a kosmické lodě. První bojově nasazenou raketou s inerciální navigací byla německá V-2.

Neinerciální navigační systém využívá vnější zdroje pro zjištění polohy (pevné orientační body v krajině, laserový paprsek, slunce, hvězdy, globální družicový polohový systém a podobně).

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Literatura

• BÍLÝ, Marek. Přesný inerciální navigační systém kategorie „Tactical grade" [online]. Praha: ČVUT, 2015-05-07 [cit. 2024-03-20]. Dostupné online. 

Reference