František Kovárna: český historik umění, překladatel, spisovatel a vysokoškolský pedagog

září">17. září 1905 Krpy – 19. června 1952 New York) byl významný český výtvarný teoretik, kritik a prozaik. Překládal také z italštiny a němčiny. Soustavně se zabýval především problematikou moderního českého malířství. Jako čelný představitel České strany národně sociální po Únoru 1948 raději emigroval – nejprve do Německa a Francie, poté do Spojených států. V komunistickém Československu byl mezitím v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti ve vykonstruovaném politickém procesu se skupinou Choc a spol. Rozsudek byl v roce 1993 zrušen v celkovém rozsahu a v roce 1992 byl Kovárnovi udělen Řád TGM in memoriam.

Prof. PhDr. František Kovárna
Narození	17. září 1905 Krpy, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	19. června 1952 (ve věku 46 let) New York, USA USA
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	výtvarný teoretik, kritik a prozaik
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třída, in memoriam (1992)
Politická strana	Česká strana národně sociální
Příbuzní	Václav Kovárna bratr
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeho otec byl mlynářem, bratr Václav Kovárna (nar. 1896) se stal akademickým malířem. Studoval nejprve na gymnáziu v Mladé Boleslavi (1916–22), studium dokončil v roce 1924 maturitou na pražském Jiráskově gymnáziu v Resslově ulici. Po maturitě nastoupil František Kovárna roku 1924 ke studiu románských jazyků, literatury a estetiky na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Kde se nejen pod vlivem profesora Binda Chiurla zajímal o současnou italskou literaturu, z níž později i překládal. Nejvýrazněji jej však tehdy ovlivnili jeho učitelé F. X. Šalda a Otakar Zich. Vedle vlastní tvorby publikoval Kovárna během univerzitních studií množství novinových a časopiseckých výtvarných kritik, což mu v roce 1928 vyneslo místo šéfredaktora Volných směrů, v nichž si zájem o výtvarné umění prohloubil. Na podzim 1929 proto začal studovat dějiny umění u profesorů Vojtěcha Birnbauma a Antonína Matějčka. Dizertační práci – monografii o Antonínu Slavíčkovi obhájil v roce 1931. Rok tehdy působil jako tajemník Klubu Za starou Prahu, než na podzim 1932 přijal nabídku profesora Birnbauma a stal se jeho asistentem v Ústavu a Semináři dějin umění. Svou habilitační práci Malířství ornamentální a obrazové publikoval v roce 1934. Přednášky z estetiky a výtvarného umění na univerzitě vedl až do uzavření vysokých škol.

S přítelem Václavem Černým spoluzaložil Kritický měsíčník a později také knihovnu Svazky, kterou redakčně vedl a v níž za okupace vycházely eseje předních československých vzdělanců. Za války trávil Kovárna značnou část svého času s rodinou v letním sídle v obci Bezmíř na Benešovsku, kde tak vzniklo hned několik jeho literárních děl a uměleckohistorických prací. Mezi nimi i Listy mrtvému příteli, jejichž adresátem byl Kovárnův dávný známý – německý historik umění Hans-Adalbert von Stockhausen. V krátkém období třetí republiky se Kovárna politicky angažoval jako člen ústředního výboru České strany národně sociální. Přednášel na filozofické fakultě, ČVUT a 3. září 1947 byl jmenován profesorem estetiky na nově vzniklé pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Jako významný intelektuál, demokrat a politický odpůrce komunistické strany byl poúnorovými akčními výbory v březnu 1948 zbaven všech univerzitních funkcí. V dubnu 1948 odešel do německého exilu. Odkud poté odcestoval do Paříže, kde v roce 1949 vydával s Janem Čepem bulletin Tchécoslovaquie libre. Stýkal se a spolupracoval s národněsocialistickými politiky Jaroslavem Stránským, Ivanem Herbenem a Hubertem Ripkou. Roku 1951 odcestoval do New Yorku, kde žil s rodinou ve čtvrti Queens. Kovárna zde založil ochotnické divadlo a do své předčasné smrti se věnoval psaní divadelních her a esejů.

Roku 1992 mu byl udělen Řád T.G. Masaryka in memoriam.

• Bojácní a rváč. Praha: F. Svoboda, 1926. 
• Živí a mrtví. Praha: Sfinx, 1926. 
• Jedna a jedna jsou tři. Proti rozumu a pro tvořivost. Praha: Průlom, 1929. 
• Antonín Slavíček. Praha: S. V. U. Mánes, 1930. 
• Na břehu. Plzeň: Sdružení západočeských umělců, 1932. 
• Současné malířství. Praha: Orbis, 1932. 
• Vincenc Beneš. Praha: Dr. Štěpán Jež, 1933. 
• Malířství ornamentální a obrazové. Praha: Orbis, 1934. 
• Ludvík Kuba. Praha: Dr. Štěpán Jež, 1935. 
• K. M. Čapek-Chod. Praha: Fr. Borový, 1936. 
• Pravoslav Kotík. Praha: Jan Fromek, 1937. 
• Česká střízlivost a český pathos. Praha: Václav Petr, 1939. 
• Karel Kotrba. Praha: Jednota umělců výtvarných, 1939. 
• Zemi milované… – Mánesův odkaz národu. Praha: Orbis, 1939. 
• Bezmíř. Praha: Václav Petr, 1940. 
• České malířství let devadesátých. Praha: Václav Petr, 1940. 
• Miloslav Holý. Praha: Česká grafická Unie, 1940. 
• Vojtěch Sedláček. Praha: Melantrich, 1940. 
• František Bílek. Praha: S. V. U. Mánes, 1941. 
• František Kaván. Praha: Jednota umělců výtvarných, 1941. 
• Výtvarné epištoly. Praha: Jednota umělců výtvarných, 1941. 
• Jan Kojan. Praha: Česká grafická unie, 1945. 
• Listy mrtvému příteli. Praha: ELK, 1946. 
• O kulturu v socialismu. Praha: Melantrich, 1946. 
• O sebeurčení našeho malířství. Praha: Václav Petr, 1948. 

• BIEGEL, Richard; PRAHL, Roman; BACHTÍK, Jakub (eds.). Století Ústavu pro dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Praha: FF UK, 2020, s. 206-211. ISBN 978-80-7308-962-7.
• SLAVÍČEK, Lubomír (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), sv. 1, Praha: Academia, s. 693-695, ISBN 978-80-200-2094-9.
• KOUKAL, Jiří. Der tote Freund von František Kovárna. Umění. 2015, roč. LXIII, čís. 1–2, s. 92–103. Dostupné online. 
• KOVÁRNA, František. Uměleckohistorické texty z pozůstalosti. Praha: Karolinum, 2013. ISBN 9788024624839. 
• KOUKAL, Jiří, Profesor František Kovárna. Výtvarná teorie 1928-1938, magisterská diplomová práce FF UP Olomouc 2011, s. 66-136.
• BRENNER, Christiane. Briefe an den toten Freund: Aussiedlung und gesselschaftlicher Umbruch in der tschechischen Nachkriegsliteratur. In: HÖHNE, Steffen; LUDGER, Udolph. Deutsche – Tschechen – Böhmen. Kulturelle Integration und Desintegration im 20. Jahrhundert. Köln Weimar Wien: Böhlau, 2010. ISBN 978-3-412-20493-8. S. 35–46.
• DEBNÁR, Viktor A. František Kovárna – zapálený vyslanec své vlasti. Literární noviny. 2005, roč. XVI, čís. 21, s. 11. 
• HOROVÁ, Anděla. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1995. S. 392–393. 
• VONDRA, Viktor. Vzpomínka na F. Kovárnu. Svobodné slovo. 1990, roč. XLVI, čís. 142, s. 5. 

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu František Kovárna na Wiki Commons
•   Osoba František Kovárna ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Kovárna
• František Kovárna ve Slovníku české literatury po roce 1945
• František Kovárna na webu přítele Bohuslava Brouka
• Mohl jsem něčím být...^{[nedostupný zdroj]} pořad Českého rozhlasu, obsahuje řadu ukázek z méně známých děl Františka Kovárny