M/S Estonia byl trajekt pro automobily a pasažéry vybudovaný v roce 1979 v Německu, který v letech 1980–1994 propojoval různé dvojice přístavů v Baltském moři.
V září 1994 se při dodnes uspokojivě neobjasněné nehodě potopil, přičemž zemřelo 852 osob. Jednalo se tak o nejtragičtější světovou námořní katastrofu 90. let, a nejhorší evropskou mírovou námořní nehodu za celé 20. století.
Estonia | |
---|---|
Model lodi Estonia | |
Základní údaje | |
Majitel | EstLine Marine Company (poslední majitel) |
Objednána | 9. září 1979 |
Zahájení stavby | 18. října 1979 |
Spuštěna na vodu | 26. dubna 1980 |
Uvedena do služby | 5. července 1980 |
Osud | potopena 28. září 1994 |
Technická data | |
Prostornost | 15 566 BRT |
Délka | 155,43 m |
Šířka | 24,21 m |
Ponor | 5,6 m |
Pohon | 4 dieselové motory MAN 8L40/45 17 625 kW (23 636 hp) |
Rychlost | 21 uzlů (39,1 km/h; 24,3 mph) |
Kapacita | 2 000 cestujících 1 190 lůžek pro cestující 460 aut |
Loď zprvu operovala mezi přístavy Turku (Finsko) a Stockholm (Švédsko), v letech 1980–1990 jako Viking Sally a v roce 1991 jako Silja Star. Následně se plavila jako Wasa King v letech 1991–1993 mezi přístavy Vaasa a Umeå. V lednu 1993 byla zakoupena švédsko-estonskou loďařskou společností EstLine Marine Company, která byla vlastnictvím estonské vlády a švédské společnosti Nordström & Thulin. Následně byla pod novým jménem Estonia zahájena její pravidelná plavba mezi estonskou metropolí Tallinn a švédským Stockholmem; každý den loď střídavě vyplouvala z jednoho z těchto přístavů.
V noci na 28. září 1994 se trajekt potopil vprostřed Baltského moře. Z celkových 989 pasažérů (včetně posádky) zahynulo 852 osob, z toho 501 Švédů a 285 Estonců. K potopení došlo během necelé hodiny, mezi 0:55 a 1:50, zhruba na půli cesty z Tallinnu do Stockholmu. Vrak klesl na dno v hloubce asi 80 metrů.
Mezinárodní komise se tři roky zabývala příčinou tragédie, za kterou nakonec určila chybu v konstrukci lodi – podle oficiální zprávy došlo vinou špatné údržby na rozbouřeném moři k otevření předního hledí.
Za to se na ni snesla vlna kritiky, jelikož nevysvětlila, proč se porucha neprojevila již dříve, a neurčila jediného konkrétního viníka. Švédská vláda se poté neúspěšně pokusila prosadit nápad zalít celý vrak betonem a poté alespoň prosadila nestandardní[zdroj?] zákon (stejný později přijalo i Estonsko a Finsko), prohlašující Estonii za podmořský hrob, a proto dnes za ponoření k vraku hrozí vězení. Zákon je ovšem platný de facto pouze pro švédské občany, protože vrak lodi se nachází v mezinárodních vodách a švédské zákony tak nad ním nemají obecnou platnost. Švédsko se ale i přesto snaží bránit přístupu k vraku. V roce 2006 vyšlo najevo, že vyšetřovací komise zatajila, že Estonia na palubě převážela vojenský materiál (ten ve dvou případech pašovala už dříve).
Ohledně příčiny katastrofy tak stále panují dohady. Existují i názory, že potopení lodi mohly způsobit vnitřní exploze. Vycházejí přitom z faktu, že potápěči (expedice se účastnil také český potápěč Jindřich Böhm) nalezli ve vraku otvory, které podle britských expertů nemohly být způsobeny jinak než explozí. Vzorky odřezané z otvorů po údajné explozi byly zkoumány pěti různými laboratořemi v Británii s jednoznačným výsledkem ve prospěch scénáře s explozemi směřujícími z vnitřku lodi ven. Otvory jsou velké desítky centimetrů až dva metry a s „roztrhanými okraji vyhnutými ven“. Uvnitř lodi se stále nachází množství těl, která jsou, díky na kyslík chudé baltské vodě, dosti zachovalá.
Finský hudební skladatel Jaakko Mäntyjärvi v roce 1997 v reakci na námořní katastrofu zkomponoval skladbu Canticum Calamitatis Maritimae pro smíšený pěvecký sbor a sóla a capella. Skladba začíná výrazným hlasitým výdechem v mužských hlasech, sólový soprán se v nápěvu teskné lidové písně připojuje a ženská část sboru odříkává latinský text rekviem: "světlo věčné ať jim svítí, Pane". Postupně se prolínají přímluvy "Pane, slituj se" s latinským hlášením o nehodě ze zpráv vysílaných finským rádiem Nuntii Latini. Po nářku sólového sopránu a dalším vstupu baritonového hlášení o nehodě přechází sbor k textu Žalmu 107 a celý kus je zarámován textem rekviem a sopránovým sólem.
Britská rocková kapela Marillion vydala v dubnu 1997 album This strange engine a čtvrtá skladba Estonia je vzpomínkou na tragickou událost.
This article uses material from the Wikipedia Čeština article Estonia, which is released under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 license ("CC BY-SA 3.0"); additional terms may apply (view authors). Text je dostupný pod CC BY-SA 4.0, pokud není uvedeno jinak. Images, videos and audio are available under their respective licenses.
®Wikipedia is a registered trademark of the Wiki Foundation, Inc. Wiki Čeština (DUHOCTRUNGQUOC.VN) is an independent company and has no affiliation with Wiki Foundation.