Emil Hácha: český právník a politik (1872-1945)

Během let 1925–1938 působil jako předseda Nejvyššího správního soudu. V listopadu 1938 byl zvolen prezidentem pomnichovské Česko-Slovenské republiky. Po obsazení zbytku Čech, Moravy a Slezska nacistickým Německem dne 15. března 1939 a vytvoření protektorátu Čechy a Morava (16. března 1939) setrval ve funkci jako protektorátní státní prezident, kterým zůstal až do zániku protektorátu v květnu 1945. Méně známá je jeho činnost právně-teoretická, literární a překladatelská.

doc. JUDr. Emil Hácha
3. prezident Československa
Ve funkci: 30. listopadu 1938 – 15. března 1939
Předseda vlády	Jan Syrový Rudolf Beran
Předchůdce	Edvard Beneš
Nástupce	Edvard Beneš
státní prezident Protektorátu Čechy a Morava
Ve funkci: 16. března 1939 – 8. května 1945
Předseda vlády	Rudolf Beran Alois Eliáš Jaroslav Krejčí Richard Bienert
2. prezident Nejvyššího správního soudu ČSR
Ve funkci: 1925 – 1938
Předchůdce	Ferdinand Pantůček
Nástupce	rozdělení soudu na protektorátní a slovenský
Stranická příslušnost
Členství	nezávislý Národní souručenství
Rodné jméno	Emil Dominik Josef Hácha
Narození	12. července 1872 Trhové Sviny Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	27. června 1945 (ve věku 72 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Národnost	Čech
Choť	Marie Háchová
Vztahy	Theodor Hácha (bratr) Eduard Šittler (bratranec)
Děti	Milada Rádlová
Alma mater	Univerzita Karlova v Praze
Zaměstnání	soudce, překladatel, politik
Profese	právník
Náboženství	římskokatolické
Podpis
Webová stránka	oficiální životopis
Commons	Emil Hácha
Některá data mohou pocházet z datové položky.

 

Mládí

Narodil se v Trhových Svinech jako Emil Dominik Josef Hácha do rodiny berního úředníka Josefa Emanuela Háchy (1832–1884) a jeho manželky Marie Karolíny Pavlíny Háchové, roz. Klausové (1837–1914). Od dětství byl zvyklý se sám vzdělávat, proto mu bylo povoleno nastoupit školní docházku přímo do druhé třídy. Absolvoval gymnázium v Českých Budějovicích. V roce 1896 promoval na České Karlo–Ferdinandově univerzitě v Praze a v roce 1898 nastoupil k Českému místodržitelství v Praze. Roku 1902 se na Žižkově oženil s Marií Klausovou, svou sestřenicí z matčiny strany. V roce 1903 se jim narodila jediná dcera Milada.

Právník a soudce

 

Další právnické zkušenosti získal jako dvorní rada Správního soudního dvora ve Vídni mezi lety 1916–1918. Po vzniku Československa v roce 1918 se stal členem Nejvyššího správního soudu (NSS), který spolu s Ferdinandem Pantůčkem pomáhal založit. V roce 1920 obhájil svoji habilitační práci na Právnické fakultě UK, kde jako docent působil mezi lety 1924 a 1929. Po Pantůčkově smrti jej v roce 1925 prezident Tomáš Garrigue Masaryk jmenoval druhým prezidentem NSS.

Jako právník se stal ceněným pro svoje znalosti anglosaského zvykového práva a mezinárodního práva. V Československu byl členem legislativní rady vlády ČSR, České akademie a České učené společnosti. Uznáním Háchových hodnot bylo také členství u haagského rozhodčího soudu. Jako vrcholný státní úředník musel být bytostně apolitický a vyvarovat se jakýchkoliv politických projevů. Sám zastával pozici loajality k jakékoliv vládní garnituře ve smyslu britské veřejné služby. Byl silně věřícím katolíkem a v době první republiky svým přesvědčením patřil k příznivcům sociální demokracie. Emil Hácha bydlel s chotí Marií a dcerou v Praze-Střešovicích ve vile čp. 707/3 v ulici Nad vojenským hřbitovem, která byla v 50. letech 20. století nahrazena blokem tří bytovek.

Prezident

 

Velkou změnu pro Háchu přinesl rok 1938. Toho roku zemřela Marie Háchová, jeho žena, se kterou prožil harmonické manželství, a také se rozvedla jeho dcera. Druhá změna přišla po abdikaci Edvarda Beneše v důsledku mnichovské dohody a po přijetí ústavního zákona o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi. Na nátlak svého okolí a Rudolfa Berana, předsedy Strany národní jednoty, přijal 30. listopadu 1938 funkci prezidenta Česko-Slovenské republiky. Důvody pro jeho volbu spočívaly v jeho dosavadní neutralitě a ve zkušenosti s vedením větší instituce (NSS).

Rudolf Beran od počátku prosazoval názor, že prezident nebude muset do politických věci státu zasahovat a nebude zásadně rozhodovat.^[zdroj?] Volba proběhla 30. listopadu 1938 v Rudolfinu. Emil Hácha byl jako jediný kandidát zvolen 272 hlasy z 312 (nezískal hlasy komunistické strany). Poprvé po volbě se uskutečnila bohoslužba ve svatovítské katedrále, kde se Hácha poklonil lebce svatého Václava. Večer pak odjel do Lán položit věnec na hrob prezidenta T. G. Masaryka.^[zdroj?]

1. prosince jmenoval Emil Hácha novou vládu v čele s Rudolfem Beranem, která nahradila vládu Jana Syrového. 16. prosince nechal prezident na nátlak Německa zastavit činnost komunistické strany Československa.^[zdroj?] 22. prosince pronesl vánoční projev, ve kterém žádal národ o svornost. Projev pronesl ve všech úředních jazycích československého státu.^[zdroj?]

26. prosince se sešel s několika slovenskými představiteli v čele s premiérem Jozefem Tisem a obvinil je, že se snaží Slovensko odtrhnout. Tiso to popřel a přislíbil vyloučit z vlády všechny separatisty. Nicméně představitelé ľudové strany, která se zmocnila vlády na Slovensku, tajně vyjednávali s nacisty o vyhlášení slovenské nezávislosti. V noci na 10. března proto Hácha vyhlásil stanné právo a Tisovu vládu sesadil. Moc na Slovensku převzala s Háchovým souhlasem československá armáda.

Protektorát Čechy a Morava

Dne 14. března 1939 byl pozván do Berlína na jednání se špičkami Německé říše. Na cestě do Německa ho doprovázel ministr zahraničí František Chvalkovský. Jakmile do Berlína večer Hácha dorazil, byl úmyslně nucen čekat až do 1:30 ráno příštího dne, až se Hitler dodívá na film. Po setkání mu bylo sděleno, že německá armáda je připravena napadnout Česko-Slovensko. Hitler dal Háchovi na výběr mezi podrobením českých zemí německé branné moci ve formě protektorátu nebo vojenskou invazí a válkou. Hácha opakovaně vzdoroval Hitlerovu nátlaku a odmítal přijmout potupné podmínky předání moci, až ve 4 hodiny ráno, kdy Göring pohrozil bombardováním Prahy, Hácha utrpěl infarkt. Po přivolání lékařské pomoci, v kritickém stavu, dokument podepsal a informoval Prahu o rozhodnutí. Večer vyrazil zpátky do Prahy vlakem, který byl nacisty úmyslně zpožděn, aby Hitler dorazil do Prahy dříve. Hácha v 19:30 vstoupil do Pražského hradu poprvé jako státní prezident, za asistence vojáků SS.

Hácha se mylně domníval, že němečtí nacisté budou respektovat uzavřené dohody a mezinárodní právní normy. V prvních letech svého působení ve funkci státního prezidenta byl velmi aktivním politikem, který se zasazoval za práva českého národa. Protestoval u říšského protektora Konstantina von Neuratha proti germanizaci, v říjnu 1939 odmítl slib věrnosti Hitlerovi a v listopadu 1939 požadoval propuštění zatčených vysokoškolských studentů, v mnoha případech úspěšně. Byl iniciátorem vzniku Národního souručenství, které mělo být zastřešující organizací českého obyvatelstva protektorátu. V červnu 1940 v reakci na porážku Francie hitlerovskými vojsky odsoudil „klamnou orientaci zahraniční politiky“ v období první republiky a „překonané liberalisticko-demokratické myšlení“.

Od roku 1940 se u Háchy začaly pravidelně objevovat zdravotní problémy, které ho provázely až do konce života. Kvůli těmto komplikacím pro něj bylo stále těžší úřad vykonávat.

Po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy v září 1941 a zatčení protektorátního premiéra Aloise Eliáše se Hácha dostal pod zvýšený tlak okupantů. Téhož roku funkci vedoucího Kanceláře prezidenta republiky na nátlak opustil kancléř Jiří Havelka, kterého nahradil August Adolf Popelka. Roku 1941 přišla také jediná šance doktora Háchy podat demisi, po hlasování vlády (4 hlasy pro odstoupení, 4 proti odstoupení a 1 se zdržel)^[zdroj?] ale celá vláda zůstala na svém místě do ledna 1942. Dne 19. ledna 1942 jmenoval Hácha novou vládu vedenou Jaroslavem Krejčím. V této vládě poprvé usedl i Emanuel Moravec na postu ministra školství a lidové osvěty. Hácha v této době začal na nátlak Moravce a Heydricha ustupovat a čím dál méně zasahoval do politiky Protektorátu. V dubnu 1942 předal prezident Hácha Reinhardu Heydrichovi sanitní vlak jako dar Českého obyvatelstva k narozeninám Adolfa Hitlera.^[zdroj?]

Osudovým zlomem v jeho životě se stal atentát na Reinharda Heydricha, který v květnu 1942 provedli českoslovenští výsadkáři. Terorizování českého národa během heydrichiády a osobní nátlak nacistů v čele s Karlem Hermannem Frankem a ministrem školství a lidové osvěty Emanuelem Moravcem podlomily zdravotní a duševní stav státního prezidenta. Podle některých historiků měl Hácha rezignovat po zatčení premiéra Eliáše nebo po atentátu na Heydricha a následných represích.

Od této chvíle nacisté Háchu využívali jako symbol propagovaného „protektorátního vlastenectví v rámci Německé říše“. Nejvyšší úrovně dosáhlo toto zneužití po atentátu na Heydricha a jeho smrti, přičemž tyto události vyšly do stejného období jako státní oslavy Háchových 70. narozenin. V rozhlasovém projevu ze dne 30. května 1942 ostře odsoudil jak atentát, tak i činnost Benešovy exilové vlády. V době, kdy nacisté vypálili Lidice a Ležáky a občané na masových shromážděních vyjadřovali svou podporu Německé říši, přijal Hácha osobní dar Adolfa Hitlera – luxusní automobil Mercedes – a vyšla obsáhlá publikace Jihočech Emil Hácha (její obrazovou část vytvořil významný reportér Karel Hájek, grafickou úpravu vytvořil Jiří Trnka).

Dne 3. července 1942 se na Václavském náměstí v Praze konala manifestace české loajality vůči Německé říši, které se zúčastnilo 200 000 občanů v čele s Háchou a Moravcem. Háchovo zdraví se vlivem pokračující arteriosklerózy rychle zhoršovalo. Při přijetí nového zastupujícího říšského protektora Kurta Dalluegeho se Hácha pohyboval dezorientovaně a nevěděl co se děje.^[zdroj?] Tyto záchvaty pak prezidenta Háchu provázely až dokonce života. Od roku 1943 se téměř neukazoval na veřejnosti a pobýval převážně na zámku v Lánech. Několikrát údajně žádal svého lékaře doktora Maixnera o jed, aby mohl spáchat sebevraždu. V posledních měsících před koncem okupace už nemohl mluvit, selhávala mu paměť a nepoznával lidi.

Dne 13. května 1945 byl Emil Hácha na příkaz Václava Noska zatčen na lánském zámku a dopraven do vězeňské nemocnice na Pankráci. Lékař žádal jeho převoz do sanatoria, ten však nebyl umožněn. Hácha tak 27. června 1945 ve věznici zemřel. Někdy se jako datum úmrtí mylně označuje 1. červen.

Národní soud po válce rozhodl, že v důsledku špatného zdravotního stavu neodpovídal Hácha od ledna 1943 za své činy.

•  
  Hácha na přehlídce čestné jednotky v Berlíně 15. března 1939
•  
  Emil Hácha představuje Reinhardu Heydrichovi české korunovační klenoty
•  
  Hácha, Emanuel Moravec, Richard Bienert a další členové protektorátní vlády v červnu 1942
•  
  Hácha se 9. června 1942 setkává v Berlíně s Hitlerem na pohřbu Reinharda Heydricha
•  
  Hácha v doprovodu členů protektorátní vlády rozmlouvá s Hitlerem u příležitosti pohřbu Reinharda Heydricha

 

 

Velká část Háchovy literární pozůstalosti a fotografická dokumentace o něm jsou dnes uchovány v Archivu Kanceláře prezidenta republiky.

Pamětní deska připomínající návštěvu prezidenta Háchy dne 14. května 1941 byla odhalena v roce 2017 ve Slaném.

Česká pošta vydala v roce 2018 poštovní známku s portrétem Emila Háchy, ovšem ne v oficiální emisi. Komise pouze schválila její vydání jako tzv. vlastní známku.

Obraz Emila Háchy ve filmu

Osobnost Emila Háchy se objevila i v několika českých filmech:

• Noc rozhodnutí (1993, televizní film, režie Pavel Háša, roli E. Háchy hrál Rudolf Hrušínský)
• Bohéma (2017, šestidílný televizní seriál, režie Robert Sedláček, v roli E. Háchy Jiří Čapka)
• Anatomie zrady (2020, dvoudílný televizní film, režie Biser Arichtev, v roli E. Háchy Milan Kňažko)

• Omyly a přeludy, 1939, zprvu anonymní sbírka básní
• Slovník veřejného práva československého, 1927–1939, redigoval
• Tři muži ve člunu (kromě psa), 1902, František Topič (Three Men in a Boat (To say nothing of the Dog), Jerome Klapka Jerome, 1889), přeložil spolu s bratrem Theodorem Háchou

Poznámky

Reference

Literatura

• KVAČEK, Robet; TOMÁŠEK, Dušan. Causa Emil Hácha. Praha: Themis, 1995. ISBN 80-85821-30-3. 
• PASÁK, Tomáš. JUDr. Emil Hácha : 1938–1945. Praha: Horizont, 1997. 286 s. ISBN 80-7012-088-6. 
• MACHÁLEK, Vít. Prezident lidskosti. Životní příběh Emila Háchy. Praha: Academia, 2020. 846 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-3056-6. 
• GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Druhá republika 1938–1939 : svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2004. 315 s. ISBN 80-7185-626-6. 
• HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
• FROLÍK, František. Osobnosti Kladenska s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka - Gelton, 2015. 281 s. ISBN 978-80-88125-00-6. Kapitola Emil Hácha, s. 44–46. 
• KULÍŠEK, Vítězslav. Politika druhé republiky (1938–1939): aneb první kolaps československé demokracie. 1. vyd. Brno: vl. nákladem, 2020. 314 s. ISBN 978-80-270-7832-5. 
• KLIMENT, Josef. U obětovaného prezidenta. Praha: Academia, 2019. 776 s. ISBN 978-80-200-2982-9. 

Související články

• Seznam prezidentů Československa
• Seznam představitelů českého státu
• Volba československého prezidenta

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Emil Hácha na Wiki Commons
•   Osoba Emil Hácha ve Wikicitátech
•   Autor Emil Hácha ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emil Hácha
• Digitalizovaná díla Emila Háchy v Národní digitální knihovně.
• Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), Hácha Emil *1872
• Emil Hácha: záznam o jednání v Berlíně v noci z 14. na 15. března 1939
• Emil Hácha v encyklopedii KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století (Libri 1998, ISBN 80-85983-65-6)
• SCHWARZER, Michal. Neznámý básník Emil Hácha. Ostrava, 2008. 122 s. Diplomová práce. Ostravská univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Zdeněk Smolka. Dostupné online.
• SLÍPKA, Vojtěch. Emil Hácha a Nejvyšší správní soud ČSR. Brno, 2017. 94 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Ladislav Vojáček. Dostupné online.
• ŠAFR, Jakub. Kolaborační proud protektorátního prezidenta Emila Háchy. Praha, 2014. 157 s. Diplomová práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta mezinárodních vztahů. Vedoucí práce Jan Rataj. Dostupné online.
• VOTROUBEK, Matěj. Neprezident JUDr. Emil Hácha. Život a literární činnost JUDr. Emila Háchy před zvolením prezidentem Česko - Slovenska. Olomouc, 2009. 79 s. Diplomové práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta. Vedoucí práce Jiří Bílý. Dostupné online.
• Jirka vysvětluje věci: Tváří v tvář absolutnímu zlu: Emil Hácha na YouTube