C je třetí písmeno latinské i české abecedy.
Vzniklo z písmene gama Γ řecké abecedy.
C | ||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| ||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||
Hláskování české | Cyril | |||||||||||||||||||||
Hláskování mezinárodní | Charlie IPA: [ˈtʃɑɹliː] | |||||||||||||||||||||
Braille | ⠉ | |||||||||||||||||||||
Morseova abeceda | −·−· (cí-lov-ní-ci) | |||||||||||||||||||||
Vizuální reprezentace | ||||||||||||||||||||||
Písmeno původně ozačovalo latinské hlásky [g] i [k], potřebou jejich grafického rozlišení vzniklo později písmeno G. V období pozdního Říma se výslovnost latinského písmene C v pozici před hláskami [e] a [i] změnila na [c]. Např. jméno Cicero se pak místo [kikero] četlo [cicero]. Tato výslovnost byla přejata i do českého pravopisu, kde doplněním háčku vzniklo písmeno Č pro hlásku, která se v latině nevyskytuje.
C:\
je konvenční označení prvního pevného disku (resp. prvního logického disku na primární diskový oddíl) v operačních systémech založených na CP/M, jako třeba DOSZnak | Ⅽ | |
---|---|---|
Název v Unicodu | Roman numeral one hundred | |
Kódování | dec | hex |
Unicode | 8557 | U+216D |
UTF-8 | 226 133 173 | e2 85 ad |
Číselná entita | Ⅽ | Ⅽ |
Znak | ℂ | |
---|---|---|
Název v Unicodu | Double-struck capital C | |
Kódování | dec | hex |
Unicode | 8450 | U+2102 |
UTF-8 | 226 132 130 | e2 84 82 |
Číselná entita | ℂ | ℂ |
Znak | ₡ | |
---|---|---|
Název v Unicodu | Colon sign | |
Kódování | dec | hex |
Unicode | 8353 | U+20A1 |
UTF-8 | 226 130 161 | e2 82 a1 |
Číselná entita | ₡ | ₡ |
Znak | ℃ | |
---|---|---|
Název v Unicodu | Degree Celsius | |
Kódování | dec | hex |
Unicode | 8451 | U+2103 |
UTF-8 | 226 132 131 | e2 84 83 |
Číselná entita | ℃ | ℃ |
Znak | ¢ | |
---|---|---|
Název v Unicodu | Cent sign | |
Kódování | dec | hex |
Unicode | 162 | U+00A2 |
UTF-8 | 194 162 | c2 a2 |
Číselná entita | ¢ | ¢ |
Názvová entita | ¢ |
Znak | © | |
---|---|---|
Název v Unicodu | Copyright sign | |
Kódování | dec | hex |
Unicode | 169 | U+00A9 |
UTF-8 | 194 169 | c2 a9 |
Číselná entita | © | © |
Názvová entita | © |
Písmeno Ↄ (antisigma) bylo jedním ze tří tzv. klaudiánských písmen přidaných do latinské abecedy císařem Claudiem a vyjadřovalo dvojhlásku BS či PS (podobně jako X se již dříve používalo pro KS či GS). V běžném písmu se klaudiánská písmena neuchytila a používala se řídce pouze za Claudiova života. Mnohem déle se znak Ↄ udržel v římských číslech pro vyjádření vyšších řádů než stovky.
Písmeno C v latině označovalo neznělou souhlásku [k]. Vyvinulo se spolu s písmenem G (označujícím znělý protějšek [g]) z etruského znaku zvaného gimmel, který pocházel z řeckého písmene gamma. Etruština na rozdíl od latiny nerozlišovala znělou a neznělou výslovnost této hlásky, proto pro ni měla pouze jeden znak.
V nejstarších latinských textech se pro zápis [k] i [g] používala písmena C, K a Q: Q před zaokrouhlenými samohláskami, K před A a C v jiných pozicích. Ve 3. století před n. l. bylo vytvořeno písmeno G a pro zápis neznělého [k] zcela převládlo používání C nad K a Q. C se tedy stalo ekvivalentem řeckého písmena kappa a G ekvivalentem písmena gamma. Podle tohoto pravidla pak byla řecká slova přepisována do latinky.
V pozdějším období se ve vulgární latině původní [k] před předními samohláskami změnilo na [t͡s], resp. [t͡ʃ], což ovlivnilo výslovnost psaného C v různých jazycích psaných latinkou.
Písmeno C je součástí abeced různých jazyků zapisovaných latinkou, má však různé využití a různou zvukovou platnost, danou různým historickým vývojem. C je často součástí různých spřežek, jako například CH.
Ve všech slovanských jazycích psaných latinkou (čeština, slovenština, polština, lužická srbština, slovinština, chorvatština) se písmeno C vyslovuje jako neznělá alveolární afrikáta [t͡s]. K zápisu [k] slouží písmeno K.
Stejná situace je i v maďarštině, litevštině, lotyštině a albánštině.
V románských jazycích je základní výslovnost neznělá velární ploziva [k]. Před předními samohláskami (I, E) se však výslovnost mění. Ve francouzštině a portugalštině se vyslovuje jako neznělá alveolární frikativa [s]. V italštině a rumunštině se měkčí na neznělou postalveolární afrikátu [t͡ʃ] (jako české č). Ve španělštině se vyslovuje jako neznělá dentální frikativa [θ] (jako neznělé anglické th), v některých oblastech se však vyslovuje [s].
Písmeno K se v těchto jazycích využívá jen zřídka, především v cizích slovech. Hláska [t͡s] se v italštině zapisuje jako Z a v rumunštině Ț. V ostatních románských jazycích se spojení /ts/ nepovažuje za samostatnou hlásku, tedy pro něj nemají zvláštní znak.
V angličtině se C čte podle stejných pravidel jako ve francouzštině, tedy jako [k] nebo [s]. Angličtina kromě toho používá i písmeno K. Spojení /ts/ není samostatnou hláskou.
V němčině se [k] zapisuje zpravidla písmenem K a [t͡s] jako Z. Písmeno C se používá v cizích slovech a čte se buď [k], nebo [t͡s] (před předními samohláskami).
V ostatních germánských jazycích se rovněž používá písmeno K. Písmeno C je (s výjimkou spřežek) pouze v cizích slovech, kde se před předními samohláskami vyslovuje [s]. Spojení /ts/ není samostatnou hláskou.
V angličtině, němčině a švédštině se namísto zdvojeného KK píše CK.
V turečtině se C čte jako znělá postalveolární afrikáta [d͡ʒ] (jako české dž).
řazeno podle pořadí v Unicode
This article uses material from the Wikipedia Čeština article C, which is released under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 license ("CC BY-SA 3.0"); additional terms may apply (view authors). Text je dostupný pod CC BY-SA 4.0, pokud není uvedeno jinak. Images, videos and audio are available under their respective licenses.
®Wikipedia is a registered trademark of the Wiki Foundation, Inc. Wiki Čeština (DUHOCTRUNGQUOC.VN) is an independent company and has no affiliation with Wiki Foundation.