Al-Mansúr: Druhý chalífa z rodu Abbásovců

říjen">7. října 778, poblíž Mekky) byl druhý chalífa z rodu Abbásovců, zakladatel Bagdádu a de facto i abbásovského chalífátu.

al-Mansúr
Narození	714 Humeima
Úmrtí	7. října 775 (ve věku 60–61 let) nebo 18. října 775 (ve věku 60–61 let) Bagdád
Místo pohřbení	Al Muallaa Cemetery
Povolání	politik a chalífa
Nábož. vyznání	islám
Choť	Músa al-Hamríjá Hamada bint Issa Fatimah bint Muhammad al-Taymi
Děti	Al-Mahdí Sulajmán ibn Abi Džafar Džafar ibn Abdalláh al-Mansúr Q124435841 Q124435854 Aliyah bint al-Mansur
Rodiče	Muhammad ibn Ali al-Abbasi a Sallamah Umm Abdallah
Rod	Abbásovci
Příbuzní	Ibráhim al-Imám, Abú al-Abbás al-Saffáh, Jahjá bin Muhammad al-Abbás a Al-Abbas bin Muhammad (sourozenci) Al-Hádí, Hárún ar-Rašíd, Ulaia binte Almadi, Banuqa, Abbasa, Ibrahim ibn al-Mahdi a Ubaydallah ibn al-Mahdi (vnoučata)
Funkce	abbásovský chalífa (754–775)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí

Abú Dža'far Abdalláh ibn Mohamed al-Mansúr se narodil asi v roce 714 v Humajmě v dnešním Jordánsku jako syn Muhammada ibn Alí ibn Abdalláha. Pocházel z rodu Abbásovců, kteří svůj původ odvozovali od al-Abbáse, strýce proroka Mohameda.

Islámskému světu v době jeho narození panovala mocná dynastie Umajjovců, jež však v druhé čtvrtině 8. století začala upadat, což mělo za následek postupný rozklad říše. Al-Mansúrův otec zemřel v roce 744, kdy se novým umajjovským chalífou stal Marván II.

Roku 747 vyslal imám Ibrahim, al-Mansúrův bratr, generála Abú Muslima do Chorásánu, aby zde rozpoutal povstání proti Umajjovcům. Abú Muslim slavil úspěchy – v Chorásánu sebral početné povstalecké vojsko, které pak triumfálně protáhlo Íránem a vpadlo do Iráku. Umajjovci však současně zajali Ibrahima, který pak zemřel v zajetí. Al-Mansúr se zbytkem rodiny v roce 749 uprchl z Jordánska do Kúfy v Iráku, kterou mezitím dobyla povstalecká vojska. Zde Abbásovci zvolili za nového chalífu dalšího al-Mansúrova bratra, al-Saffáha. Ten roku 750 porazil Marvána II. v rozhodující bitvě u Velkého Zábu a opanoval Damašek, čímž se chopil vlády nad celým umajjovským chalífátem a založil takzvaný abbásovský chalífát.

Abú Muslima al-Saffáh odměnil tím, že ho jmenoval místodržícím v Chorásánu. Všechny Umajjovce Abbásovci postupně vyvraždili, pouze s výjimkou Abd ar-Rahmána I., který uprchl do dnešního Španělska, kde v roce 756 založil Córdobský emirát. Al-Saffáhova čtyřletá vláda probíhala ve znamení marné snahy o konsolidaci celé islámské říše, s níž prvnímu abbásovskému chalífovi al-Mansúr intenzivně pomáhal. V roce 754 al-Saffáh zemřel a al-Mansúr se chopil vlády.

Chalífa

 

Ihned po nástupu na trůn se proti al-Mansúrovi postavil jeho ambiciózní strýc Abdalláh ibn Alí, jehož vzpouru nový chalífa potlačil díky pomoci Abú Muslima. Chorásánského místodržícího ale vzápětí nechal zrádně usmrtit, čímž odstranil dalšího potenciálního soupeře o titul chalífy. V reakci na Abú Muslimovu vraždu propuklo v Íránu několik povstání. Ještě v roce 755 se do čela Abú Muslimových přívrženců lačnících po pomstě postavil šlechtic Sunpadh, avšak al-Mansúr tuto chorásánskou revoltu krutě potlačil. Neuspělo ani povstání z roku 762, jehož vůdce se prohlašoval za proroka. V roce 757 al-Mansúr zasáhl rovněž proti ší'itské sektě Ravandianů z Chorásánu, která ho považovala za Boha.

Roku 762 Abú Dža'far al-Mansúr zahájil stavbu nového hlavního města Bagdádu, kam přenesl své sídlo z Damašku. Tímto krokem chalífa značně upevnil abbásovskou moc. Zároveň tak reagoval na nepokoje v Basře a Kúfu. Založení Bagdádu souviselo také s vybudováním nového byrokratického aparátu říše. Al-Mansúrova politika posílila teokratickou povahu chalífské moci. Abbásovci totiž na rozdíl od Umajjovců, kteří vystupovali spíše jako pouhá arabská knížata, zdůrazňovali zejména svou vazbu k Bohu a proroku Mohamedovi. Abú Dža'far v neposlední řadě zavedl tradici, že nový chalífa vždy přijme jméno vyjadřující milost boží. On osobně přijal právě jméno al-Mansúr („obdařený vítězstvím“). Pro své vojenské a budovatelské činy je al-Mansúr považován za faktického zakladatele abbásovského chalífátu.

Soudobé prameny al-Mansúra popisují jako vysokého štíhlého muže s hnědou pletí a řídkým plnovousem. Před smrtí al-Mansúr zajistil nástupnictví svého syna al-Mahdího. Zemřel v roce 775 na cestě do Mekky a byl pohřben poblíž svatého města.

Reference

Literatura

• TOYIB, Biodun. Abbasid Caliphate [online]. Abuja: School of Art and Social Sciences, National Open University of Nigeria [cit. 2021-01-11]. S. 34–42. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-07-14. (anglicky) 
• TAUER, Felix, 1984. Svět islámu: dějiny a kultura: nástin politického, sociálního, hospodářského a kulturního vývoje zemí, do nichž proniklo učení arabského proroka, od jeho vystoupení do konce první světové války. 1. vyd. Praha: Vyšehrad. 301 s. ISBN 80-702-1828-2. 

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu al-Mansúr na Wiki Commons
• Al-Mansúr na oxfordreference.com