Černé Moře: Moře mezi Evropou a Asií

 

Kromě zmíněného spojení se Středozemním mořem jde víceméně o vnitrozemské moře, obklopené ze všech stran pevninou: na severozápadě evropskou, na jihovýchodě asijskou. Kolem moře se rozkládají následující země: na západě balkánské státy Bulharsko a Rumunsko, na severu Ukrajina, na severovýchodě Rusko, na východě Gruzie, na jihu Turecko.

Černé moře se rozkládá na ploše 461 000 km² a jeho největší známá hloubka je 2210 m.

Největšími řekami, které do Černého moře přivádějí své vody, jsou Dunaj na pomezí Rumunska a Ukrajiny, Dněstr a Dněpr na Ukrajině a Don v Rusku.

Za součást Černého moře bývá považováno menší Azovské moře, jež od Černého moře na severovýchodě odděluje Kerčský průliv. Ze severu do Černého moře vybíhá poloostrov Krym.

Největšími přístavy jsou Oděsa, Čornomorsk, Sevastopol, Jalta, Kerč, Novorossijsk, Soči, Poti, Batumi, Trabzon, Samsun, Varna, Burgas a Constanța.

Současné pojmenování Černé moře je v překladu používáno ve většině okolních zemí, ale nebylo zatím doloženo jejich používání před 13. stoletím:

• abchazsky Амшын Еиқәа, přepis: Amšyn Eiķa̋a, ([ɑmʂɨn ɛjkʷʰɑ]IPA)
• agydejsky Хы шӏуцӏэ, přepis: Xı Ş́uts’ə, ([xə ʃʼəw.t͡sʼa]IPA)
• arménsky Սեւ ծով, přepis: Sev tsov, ([sɛv t͡sɔv]IPA)
• bulharsky Черно море, přepis: Cherno more, ([ˈt͡ʃɛrno moˈrɛ]IPA)
• krymskou tatarštinou Къара денъиз, přepis: Qara deñiz, ([qɑrɑ deŋiz]IPA)
• gruzínsky შავი ზღვა, přepis: shavi zghva, ([ʃɑvi zɣvɑ]IPA)
• lazsky a mergelsky უჩა ზუღა, přepis: Ucha Zugha, ([utʃä zuɣä]IPA) nebo mergelsky ზუღა, přepis: Zugha, ([zuɣä]IPA), tj. „moře“
• rumunsky Marea Neagră, ([ˈmare̯a ˈne̯aɡrə]IPA)
• rusky Чёрное мо́рe, přepis: Chyornoye móre, ([ˈtɕornəjə ˈmorʲə]IPA)
• turecky Karadeniz, ([kaˈɾadeniz]IPA)
• ukrajinsky Чорне море, přepis: Chorne more, ([ˈtʃɔrnɛ ˈmɔrɛ]IPA)

V řečtině široce využíván historický název „Euxinské moře“ (což může mít různé významy, viz níže) a méně často název pro Černé moře:

• řecky Eύξεινος Πόντος, přepis: Eúxinos Póndos, ([ˈefksinos ˈpondos]IPA), doslova „Pohostinné moře“
• řecky Μαύρη Θάλασσα, přepis: Mávri Thálassa, ([ˈmavri ˈθalasa]IPA), doslova „Černé moře“

Původní řecký název Póntos Áxeinos je obecně přijímán jako ztvárnění íránského slova *axšaina- („tmavě zbarvený“). Starověcí řečtí cestovatelé přijali jméno jako Á-xe(i)nos související s řeckým slovem áxeinos („nehostinný“). Jméno Πόντος Ἄξεινος (Póntos Áxeinos, tj. „Nehostinné moře“) je poprvé doloženo v díle Pindara (asi 475 př. n. l.), avšak protože bylo takové jméno považováno za zlé znamení, bylo eufemizováno na jeho opak, Εὔξεινος Πόντος (tj. „Pohostinné moře“), což také poprvé zmiňuje Pindaros. Nové označení se stalo v řečtině běžným, i když v řeckém mytologickém kontextu zůstalo oblíbené „pravé“ jméno Póntos Áxeinos. Raně středověké zmínky o Ruském moři jsou spojeny s útvarem Kyjevská Rus (9.–11. století, dnešní Ukrajina), protože Moskevské velkoknížectví převzalo název Rusko až v roce 1721.

Na konci poslední doby ledové bylo Černé moře jezero, jehož hladina byla o 170 metrů níže než dnes. Vznik dnešního mořského dna se datuje do doby před 1,7 mil. let. Během ledových dob bylo Černé moře odříznuto od Středozemního. V této době byly nízké srážkové úhrny a přítoky řek nebyly dostatečné a proto jezero vysychalo. Podobně i hladina Středozemního moře, které bylo rovněž vnitrozemským jezerem, klesla o 30 metrů. Po jeho opětovném spojení s Atlantikem přes Gibraltarskou úžinu se jeho hladina zvyšovala a hladina Středozemního moře se začala přelévat i do Černomořského jezera. Možná i v souvislosti s tektonickou nebo sopečnou aktivitou v oblasti došlo nakonec k prolomení Bosporské úžiny před asi 7600 lety. V této době existovala na březích Černého moře vyspělá civilizace, která byla rychle postupující záplavou zničena. Podle počítačových modelů stoupala hladina přibližně o 12–15 cm denně, což znamenalo postup moře až o 1 km denně. V této době byla hladina o 120 metrů níže než dnes.

Existují důkazy, že Černé moře bylo přechodně před prolomením Bosporu sladkovodním jezerem. Náhlý příval slané vody tak musel způsobit ekologickou katastrofu i pro samotné vodní organismy.

Je možné, že zánik civilizací na březích Černomořského jezera byl předlohou pro příběh biblické povodně nebo i v legendě o Atlantidě. Na druhou stranu je jasné, že největší katastrofa se odehrála při severních březích moře a v prostoru dnešního Azovského moře, kde vodní hladina zalila stovky kilometrů souše. Podle provedených propočtů vyrovnávání hladin trvalo asi 35 let, kdežto biblická povodeň 40 dní.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Black Sea na anglické Wikipedii.

Související články

• Zemětřesení v Černém moři 1901

Literatura

• GAWIN, Izabella. Bulharsko: černomořské pobřeží. Praha: Jan Vašut, 2004. 128 s. ISBN 80-7236-355-7. 
• KING, Charles. Černé moře : historie. Praha: BB/art, 2007. 350 s. ISBN 978-80-7341-983-7. 
• LISOVSKÝ, Igor. Trpká vůně vlčích máků : 50 poněkud netradičních otázek a odpovědí o dějinách a kultuře Černomoří v antice. Ostrava: I. Lisový, 2011. 169 s. ISBN 978-80-260-0623-7. 
• ZIMÁK, Alexandr. Mezi třemi světadíly : obchod a lidé na vlnách Středozemního, Černého a Rudého moře I. díl, Starověk a raný středověk. Praha: Libri, 2008. 253 s. ISBN 978-80-7277-377-0. 
• ZIMÁK, Alexandr. Mezi třemi světadíly : obchod a lidé na vlnách Středozemního, Černého a Rudého moře II. díl, Vrcholný a pozdní středověk. Praha: Libri, 2008. 190 s. ISBN 978-80-7277-377-0. 

Externí odkazy

•   Slovníkové heslo Černé moře ve Wikislovníku
•   Galerie Černé moře na Wiki Commons
•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Černé moře na Wiki Commons