Wikiverzita:Diskusní prostor: Porovnání verzí

: Připojuju se k názoru, že Wikiverzita je pro takovou debatu vhodným místem. Vidím v tom přínos a rád bych tu něco podobného viděl. Ovšem ten systém tak jak funguje na anglické verzi mi připadá nedotažený. Nenašel jsem jedinou diskuzi, která by byla uzavřená. Nekonečné diskuze bez jakéhokoliv vyhodnocení. Argumenty jsou pouze předloženy a není jasné, jestli se podařilo argumenty vyvrátit nebo obhájit. S Argumenty nelze souhlasit ani nesouhlasit, pouze namítat. I když je namítání základní mechanizmus, namítat se dá bohužel do nekonečna a teoreticky i to co už bylo jednou argumentováno. Argumentace se může zacyklit a všiml jsem i i určitého odbíhání od tématu. Zásadně to asi nevadí, protože si může každý udělat nad diskuzí sám názor, nebo k tomu vytvořit úvahu/esej a zhodnotit to, tedy na diskuzi nějak navázat. Vytvořit si vlastní projekt, který to nějak analyzuje. Protože projekty i úvahy jsou zde možné. Hodně mích projektů na Wikiverzitě obsahuje úvahy například [[Účel základní školy/Úvaha/Vliv množství času a množství učiva na proces učení]]. Už z těchto důvodů bych skutečně zvážil radu od Mmh založit k tomu projekt a jednotlivá témata jako podstránky. Jako podstránka se dá pak přiložit i úvaha která diskuzi analyzuje, klidně řazená i podle uživatelů. Protože teoreticky může každý uživatel mít jiný názor na to to nějak zhodnotit. Tím by pak bylo všechno co k sobě souvisí pohromadě v jednom projektu.--[[Uživatel:Kenjiro995|Kenjiro995]] ([[Diskuse s uživatelem:Kenjiro995|diskuse]]) 19. 1. 2023, 03:20 (UTC)

:: Většina debat ze své povahy nemůže být nějakým způsobem uzavřena. Je na čtenáři, aby se přiklonil na jednu či druhou stranu, a nebo aby si přiznal, že argumenty obou stran jsou neprůkazné, případně že otázka je věcí jakéhosi základního dále neredukovatelného hodnotícího postoje, hodnotícího axiomu, jenž není objektivně správný či špatný, pouze subjektivně či intersubjektivně. Uvedeny mají být argumenty, jež mají jakous takous plauzibilitu a jsou dostatečně zajímavé, byť jsou nesprávné a otevřené oprávněným výhradám. Jádrem onoho dialektického procesu je odhalení prostoru relevantních argumentů a relevantních výhrad, nikoli jen správných a přesvědčivých argumentů. Je to vidět na příkladu plánované debaty o Millově principu újmy. Když budu debatu uzavírat já, uzavřu, že Mill a jeho buldoci (např. Dan Polanský) vyhráli, a že je dlužno, aby stát okamžitě zrušil povinné připoutání osob v autě. Jenže já nemám autoritu debatu takto uzavřít; já mám pouze autoritu co nejlépe argumentovat ve prospěch té pozice, jež je mi blízká.