Latina pro začátečníky/Lekce 10

Zatím jsme se pro jednoduchost vyhýbali počítání, ale dlouhodobě se bez něho neobejdeme. Číslovkám se prostě musíme naučit, ale pak už není tak těžké jimi svůj latinský projev obohatit:

habēsne germānōs? = máš sourozence?

habeō trēs germānōs, ūnum frātrem et duās sorōrēs = mám tři sourozence, jednoho bratra a dvě sestry

quālēs sunt hī librī? = jaké jsou ty knihy?

trēs sunt bonī, quīnque sunt miserī = tři jsou dobré, pět je špatných

in istā classe trīgintā discipulī sunt = v téhle třídě je třicet žáků

quot offās vīs? = kolik chceš knedlíků?

minimum sex! = aspoň šest!

duo virī sunt minus quam septem virī = dva muži jsou méně než sedm mužů

cum duodecim nāvibus vincere nōn potuit = s dvanácti loděmi nemohl zvítězit

Stejně jako čeština, má i latina vedle číslovek základních, na něž se ptáme otázkou „kolik?“(quot?), číslovky řadové, na něž se ptáme otázkou „kolikátý?“ (quotus?):

is fīlius eōrum secundus est = to je jejich druhý syn

tertium aedificium ad dextram partem domus nostra est = třetí budova na pravé straně je náš dům

quota hōra est? = kolik je hodin? (doslova: kolikátá hodina je?)

sine decem minūtīs quīnta = za deset minut pět (doslova: bez deseti minut pátá)

quotā hōrā conveniāmus? = v kolik hodin se sejdeme? (doslova: kolikátou hodinou se sejděme?)

nē ante ūndecimam! duodecimā? = ne před jedenáctou! ve dvanáct?

saeculum vīcēsimum prīmum annō bis mīllēsimō prīmō incēpit = dvacáté první století začalo rokem dva tisíce jedna (doslova: dvoutisícím prvním)

Z češtiny rovněž známe číslovky násobné, na něž se ptáme otázkou „kolikrát?“ (quotiēs?, resp. quotiēns?):

quotiēs tibi loquī mihi est? = kolikrát ti to mám říkat?

iam bis ibi fuī = byl(a) jsem tam už dvakrát

septiēs plūre pecūniā nōbīs opus est, quam nunc habēmus = potřebujeme sedmkrát víc peněz, než teď máme

Vedle dosud zmíněných druhů číslovek, které mají obdobu v češtině, najdeme v latině ještě číslovky podílné, na něž se ptáme otázkou quotēnī? (již bychom mohli přeložit „po kolika?“, „kolikerý?“, „kolikátice?“ nebo „v jak velkých skupinách?“):

in omnibus gregibus quaternī discipulī fuērunt = v každé skupině byli čtyři žáci (doslova: ve všech skupinách byli žáci po čtyřech)

quīnās brācās habeō = mám patery kalhoty

noviēs septēna sexāgintā tria sunt = devětkrát sedm je šedesát tři (doslova: devětkrát po sedmi jsou šedesát tři)

Z uvedených příkladů vidíme, že většina latinských základních číslovek má jeden neměnný tvar pro všechny rody i pády. Skloňují se číslovky ūnus, duo, trēs a jejich složeniny (jako třeba vīgintī ūnus), a dále pak násobky stovek a tisíců. Skloňují se rovněž číslovky řadové a podílné. Kromě číslovek ūnus, duo a trēs, jejichž poněkud odchylné skloňování je uvedeno v gramatické části této lekce, si vystačíme se skloňovacími vzory, jež známe od přídavných a podstatných jmen. Číslovky se obecně chovají jako přídavná jména, tedy mají stejný rod a pád jako počítané jméno, až na násobky tisíců, v nichž se skloňuje mīlia jako množné číslo středního rodu, zatímco počítané jméno je vždy v genitivu:^[1]

nōndum sex magōs simul vīdī, et ecce, sex magī hīc sedent! ergō possum sex magīs qaestiōnem pōnere... = ještě jsem neviděl šest zaklínačů pohromadě, a hle, tady sedí šest zaklínačů! mohu tedy šesti zaklínačům položit otázku...

cum duōbus amīcīs vēnī, cum tribus abeō = se dvěma přáteli jsem přišel, se třemi odcházím

cum quīngentīs equitibus tribusque mīlibus peditum in viam sē dedit = vydal se na cestu s pěti sty jezdci a třemi tisíci pěšáky

Perfektum, s nímž jsme se seznámili v 8. lekci, se dá v latině používat jako univerzální minulý čas. Pokud však chceme vyjádřit, že děj v minulosti probíhal nějakou dobu (tedy v případech, kdy bychom v češtině použili tvar nedokonavý, nebo dokonce opakovací), máme k dispozici imperfektum:

pluēbat et fulgurābat septem septimānās = pršelo a blejskalo se sedm neděl

fuistīne herī domī? herī domī tōtum diem eram = byl(a) jsi včera doma? včera jsem byl(a) doma celý den

cum domum vēnit, parentēs iam dormiēbant = když přišel domů, rodiče už spali

dum ad mēnsam sedēbāmus, nihil vidēbāmus = dokud jsme seděli u stolu, nic jsme neviděli

V minulé lekci jsme se naučili vyjadřovat přání pomocí konjunktivu. Poté, co jsme se nyní seznámili s imperfektem, můžeme začít tvořit konjunktiv i v tomto minulém průběhovém čase, a rozšířit tak svou škálu prostředků pro vyjádření přání. Konjunktiv imperfekta totiž poměrně přesně odpovídá českému podmiňovacímu způsobu, protože sděluje přání, jehož splnění mluvčí nepředjímá, ať už proto, že to nepovažuje za možné, nebo proto, že nechce být nezdvořilý:

comederem aliquid bonī = snědl(a) bych něco dobrého

iam īrēmus domum = už bychom šli domů

utinam adesset = kéž by tu byl(a)

utinam nē possent venīre = kéž by nemohli přijít

Chceme-li ovšem přesněji hovořit o tom, kdo si co přeje či nepřeje, resp. kdo co chce či nechce, musíme se seznámit se třemi novými slovesy volō, nōlō a mālō, která do češtiny obvykle překládáme „chtít“, „nechtít“ a „raději chtít“ (jejich nepravidelné časování je uvedeno v mluvnické části lekce):

vīsne etiam edere? = chceš ještě jíst?

edere nōlō, mālō dormīre = jíst nechci, spíš chci spát

cūr nōn vultis, quid omnēs cēterī volunt? = proč nechcete to, co chtějí všichni ostatní?

vellem vōbīs adesse, sed nesciō, quōmodo = chtěl bych vám pomoci, ale nevím, jak

Skloňování číslovek editovat

Jak jsme si už připomněli, číslovkám se musíme prostě naučit. Můžeme k tomu využít tabulky zařazené mezi tematické slovníčky. Skloňování číslovek by nám povětšinou nemělo dělat těžkosti — číslovky jsou buď nesklonné, nebo se skloňují podle nám již známých vzorů. Jen první tři základní číslovky se těmto vzorům poněkud vymykají, byť žádná z koncovek by nám neměla být úplně neznámá:

Imperfektum editovat

Tvoření imperfekta je mnohem snazší než tvoření perfekta. Ke kmeni slovesa prostě připojíme -ba-, přičemž ve 3. a 4. konjugaci před něj vložíme ještě -ē-, a slovesný tvar pak zakončíme osobní koncovkou ze sady, s níž jsme se setkali při tvoření konjunktivu. Výsledné tvary jsou pak zakončeny -(ē)bam, -(ē)bās, -(ē)bat, -(ē)bāmus, -(ē)bātis a -(ē)bant v činném rodě a -(ē)bar, -(ē)bāris, -(ē)bātur, -(ē)bāmur, -(ē)bāminī a -(ē)bantur v trpném rodě:

Tvoření konjunktivu imperfekta není o nic těžší. Za základ vezmeme tvar přítomného činného infinitivu končící na -re, a k němu pak připojíme tytéž osobní koncovky, takže výsledné tvary budou zakončeny -rem, -rēs, -ret, -rēmus, -rētis a -rent v činném rodě a -rer, -rēris, -rētur, -rēmur, -rēminī a -rentur v trpném rodě:

Ani dosud probraná nepravidelná slovesa se v imperfektu nevymykají pravidelnému schématu:

• Sloveso sum má v indikativu tvary eram, erās, erat atd., v konjunktivu essem, essēs, esset atd.
• Sloveso eō má v indikativu tvary ībam, ībās atd., v konjunktivu īrem, īrēs atd.
• Sloveso dō má indikativ imperfekta dabam, dabās atd., konjunktiv darem, darēs atd. Na rozdíl od předchozích dvou sloves tvoří i pasivum, které je rovněž zcela pravidelné (dabar, dabāris atd., darer, darēris atd.).

Slovesa „volō“, „nōlō“ a „mālō“ editovat

Přítomné tvary sloves „volō“, „nōlō“ a „mālō“ jsou skutečně nepravidelné, byť aspoň malá pravidelnost se projevuje v odvozování druhých dvou od prvního, z něhož jsou odvozena:

Ostatní časy i konjunktiv se už tvoří pravidelně — perfektum voluī, nōluī, māluī, imperfektum volēbam, nōlēbam, mālēbam, konjunktiv prézentu velim, nōlim, mālim, konjunktiv perfekta voluerim, nōluerim, māluerim, konjunktiv imperfekta vellem, nōllem, māllem. Pasivum tato slovesa nemají.

1. ↑ Číslovka mīlia se tedy chová jako podstatné jméno, podobně jako když česky skloňujeme „hromada hřebíků“, „bez hromady hřebíků“, „ke hromadě hřebíků“, „na hromadu hřebíků“ atd.

• Obohaťte své výrazivo o číslovky, tedy oprašte věty z minulých lekcí a domácích úkolů, ale místo jednotlivých podmětů a předmětů do nich dosaďte určité počty (např. místo magister discipulīs narrat řekněte duo magistrī decem discipulīs narrant).
• Srovnávejte, co děláte dnes a co jste dělali včera (např. hodiē domī sedeō, sed herī in silvā ambulābam nebo herī legēbam librum, hodiēque legō eum quoque).
• Říkejte si, co chcete, co nechcete a co chcete raději.
• Zkuste si opět přeložit některé z okřídlených latinských rčení a obratů, jimž můžete porozumět se znalostmi z prvních deseti lekcí.

• Obecná diskuse účastníků kurzu 2018
• Domácí úkol k této lekci (kurs 2018)
• Minulá lekce
• Další lekce