náboženství

čeština editovat

výslovnost editovat

dělení editovat

  • ná-bo-žen-ství

podstatné jméno editovat

  • rod střední

skloňování editovat

pád \ číslojednotnémnožné
nominativnáboženstvínáboženství
genitivnáboženstvínáboženství
dativnáboženstvínáboženstvím
akuzativnáboženstvínáboženství
vokativnáboženstvínáboženství
lokálnáboženstvínáboženstvích
instrumentálnáboženstvímnáboženstvími

význam editovat

  1. vztah ke skutečnosti, která přesahuje oblast dostupnou smyslovému vnímání a rozumovému poznání; bývá projevován vírou, obřady nebo jím motivovaným mravním životem
  2. konkrétní ucelená soustava vyplývající z tohoto vztahu a z vycházející praxe
  3. výuka náboženství (1), zpravidla křesťanského
    • V novém prostředí se Toufar rychle zabydlel a cítil se dobře. Jeho hlavní pracovní náplní bylo vyučování náboženství v několika školách (např. v roce 1940 22 hodin týdně), vyřizování agendy farního úřadu a sloužení bohoslužeb.

překlady editovat

  1. vztah
  2. vztah
  3. výuka
    • němčina: Religionsunterricht m

synonyma editovat

  1. doktrína, učení, (částečně) vyznání, konfese
  2. katechismus

související editovat

externí odkazy editovat